Když si představíme psychologa, psychoterapeuta, terapeuta, kouče, mentora,… často nám na mysl přijdou obrazy osoby, která naslouchá s nevyčerpatelnou trpělivostí a poskytuje moudré rady. Všichni tito lidé jsou často vnímáni jako neomylní profesionálové, kteří mají odpovědi na všechny naše otázky a problémy.

Ale co když to jsou také jen lidé?

Stejně jako všichni, prožívají radosti i strasti každodenního života. Mají rodiny, přátele, koníčky a osobní problémy, které musí řešit. Jedním z velkých mýtů je myšlenka, že mají svůj život vždy dokonale pod kontrolou. Pravdou však je, že i oni řeší stres, emoce, minulost a pochybnosti. Důležitou součástí těchto profesí je, že se i oni pravidelně obrací na své kolegy nebo supervizory, aby si ujasnili své pocity a myšlenky.

Další mylná představa je, že terapeuti jsou neustále klidní a vyrovnaní. Ve skutečnosti mají své dny, kdy se cítí unavení nebo podráždění, a to je normální. Nejen pro ně je ale důležité uvědomit si vlastní limity a potřeby, aby mohli klientům poskytovat tu nejlepší možnou péči a nevnášeli své problémy do sezení.

Učit se, učit se

Terapeuti jsou vybaveni odbornými znalostmi a dovednostmi, které jim umožňují pomáhat lidem. To neznamená, že mají odpovědi na všechno. Každý klient je jedinečný a každá situace je jiná, což vyžaduje flexibilitu a otevřenost k neustálému učení. A hlavně, terapeut vám nikdy nebude radit, jak máte žít.

Také osobnostní složka a míra empatie hrají v jejich praxi zásadní roli. Znalosti jsou sice klíčové, ale bez lidskosti a porozumění se nemusíte cítit příjemně. Taková atmosféra pak rozhodně není ideální pro vaše pohodlí a pokrok v terapii.

Když se tedy příště sejdete se svým terapeutem nebo koučem, věřte, že i oni jsou jen lidé, kteří dělají to nejlepší, co mohou. Mají své sny, cíle a výzvy, které je nutí růst a zlepšovat se. A právě tato lidskost a autentičnost je činí schopnými naslouchat a opravdu pomáhat.